Přistáváme přesně v 15:45h na letišti Charlese de Gaulla, letuška hlásí venkovní teplotu- 4 stupně nad nulou. Trochu jsme si polepšily, ale bílé písečné pláže, azurově modré moře a třicítky nikde, takže St Barths to teda není.
Budova CDG už toho pamatuje docela dost. Kdybych zde už několikrát nebyla, rozhodně bych bloudila jako párek italských turistů, které jsem potkala už na palubě našeho Airbasu. Lámanou angličtinou se mě ptají, kudy k Baggage. Jasně naviguju: 'Go to left!' A ještě ukazuju na směrovou tabuli. Chvíli je pozoruji, jak mizí v dálce a pak stejně zahnou vpravo.
Jsem si jistá, že tam ti cretinos bloudí doteď. Ale když někdo nemá orientační smysl, jak vůbec může mít odvahu cestovat?
----
Bereme si taxík, RERem (francouzský metrovlak) mi to stačilo jednou. Nejsem rasista, ale cítím se tam spíš jak někde v centrální Africe, což pro dvě slečny- bělošky- není zrovna ideální.
Při placení 80€ se mi protáčí panenky, musím si rychle zvyknout na místní ceny. Ne, že bych si to nemohla dovolit, ale přece jen mi přijde divné dávat 4€ za láhev vody.
Niki vybrala hotel, v němž jsem ještě nebyla a tak čekám, čím překvapí- Paris Marriott Hotel Champs-Elysees 🌟🌟🌟🌟🌟. Musím říct, že za tu cenu nic moc. Jasně, lokace je perfektní, ale pokoje by mohly být ještě větší a lepší. Přemýšlím, kolik asi platí šejk, kterého doprovází 4 manželky a 6 dětí a jestli mu tento luxus nepřijde málo luxusní.
---
Dostaly jsme hlad a přemýšlíme, jestli jíst v předražené hotelové restauraci, nebo zkusit najít něco venku. Lenost vítězí, takže si objednávám Entrecôte Black Angus bio grillée, purée à l’huile d’olive, jus de veau réduit. Zkráceně a méně opulentně se jedná o klasický rib eye steak. Ale musím uznat, že je vážně dobrý. . Po té mléčné dietě mi připadá ješte 32x lepší než obvykle, však přesně o tolik stojí víc, než jogurt v pařížském supermarché.
Dalším plánem jsou- hlavní důvod této cesty- nákupy. Vcházíme do butiku Louis Vuitton, který téměř sousedí s naším momentálním domovem, a od této chvíle se dostávám do extáze. Nepamatuji si, co se dělo od momentu, kdy jsme vešly do prvního obchodu. Eura lítají, blažený výraz v obličeji se zvětšuje úměrně s tím, jak se zmenšuje částka na bankovním kontě. Z transu se dostávám až když ležím v noci v posteli obklopená taškami těch nejlepších značek a o 2534,56€ lehčí.
Zase jsem to udělala. Nemůžu si prostě pomoct. Když vidím ty úhledně uspořádané regály, probouzí se ve mně někdo jiný a nakupuje a nakupuje, dokud nepadne vyčerpáním.
Niki je na tom ještě o něco hůř. Zhubla 3496€, ale za to má Chanelku. Slyšíte dobře- tu legendární, černou, prošívanou. Sen každé ženy. Taky si ji jednou koupím, upřímně teda tajně doufám, že mi ji jednou koupí přítel, proto jsem si ji ještě sama nekoupila...
Osobně jsem nejvíc hrdá na zlaté sako od Balmaina, je neuvěřitelně, čeština nemá to správné slovo, tak musím použít angličtinu- eye catching a celkově ho miluju. Taky mám černé lodičky Prada , ale to je klasika. Kdybych si nekoupila Pradu, nebyla bych to já.
---
Už máme vyčištěné zuby a ležíme si každá ve své posteli. Řekla bych, že dnes nás čekají sladké sny. To mi připomíná, že musím zítra skočit pro ty makronky pro máti.
A pár insta fotek
Žádné komentáře:
Okomentovat