Bláznivé nakupování

Pokud jste nečetli minulou část výletu do Paříže, nemá cenu číst dál tento text, takže prosím zde je první část: http://coco-sophia.blogspot.cz/2014/01/ceska-ostuda-atentatnice-v-letadle.html

Přistáváme přesně v 15:45h na letišti Charlese de Gaulla, letuška hlásí venkovní teplotu- 4 stupně nad nulou. Trochu jsme si polepšily, ale bílé  písečné pláže, azurově modré moře a třicítky nikde, takže St Barths to teda není.

Budova CDG už toho pamatuje docela dost. Kdybych zde už několikrát nebyla, rozhodně bych bloudila jako párek italských turistů, které jsem potkala už na palubě našeho Airbasu. Lámanou angličtinou se mě ptají, kudy k Baggage. Jasně naviguju: 'Go to left!' A ještě ukazuju na směrovou tabuli. Chvíli je pozoruji, jak mizí v dálce a pak stejně zahnou vpravo.
Jsem si jistá, že tam ti cretinos bloudí doteď. Ale když někdo nemá orientační smysl, jak vůbec může mít odvahu cestovat?
----

Bereme si taxík, RERem (francouzský metrovlak) mi to stačilo jednou. Nejsem rasista, ale cítím se tam spíš jak někde v centrální Africe, což pro dvě slečny- bělošky- není zrovna ideální.
Při placení 80€ se mi protáčí panenky, musím si rychle zvyknout na místní ceny. Ne, že bych si to nemohla dovolit, ale přece jen mi přijde divné dávat 4€ za láhev vody.
Niki vybrala hotel, v němž jsem ještě nebyla a tak čekám, čím překvapí- Paris Marriott Hotel Champs-Elysees 🌟🌟🌟🌟🌟. Musím říct, že za tu cenu nic moc. Jasně, lokace je perfektní, ale pokoje by mohly být ještě větší a lepší. Přemýšlím, kolik asi platí šejk, kterého doprovází 4 manželky a 6 dětí a jestli mu tento luxus nepřijde málo luxusní.
---

Dostaly jsme hlad a přemýšlíme, jestli jíst v předražené hotelové restauraci, nebo zkusit najít něco venku. Lenost vítězí, takže si objednávám Entrecôte Black Angus bio grillée, purée à l’huile d’olive, jus de veau réduit. Zkráceně a méně opulentně se jedná o klasický rib eye steak. Ale musím uznat, že je vážně dobrý. . Po té mléčné dietě mi připadá ješte 32x lepší než obvykle, však přesně o tolik stojí víc, než jogurt v pařížském supermarché.




Dalším plánem jsou- hlavní důvod této cesty- nákupy. Vcházíme do butiku Louis Vuitton, který téměř sousedí s naším momentálním domovem, a od této chvíle se dostávám do extáze. Nepamatuji si, co se dělo od momentu, kdy jsme vešly do prvního obchodu. Eura lítají, blažený výraz v obličeji se zvětšuje úměrně s tím, jak se zmenšuje částka na bankovním kontě. Z transu se dostávám až když ležím v noci v posteli obklopená taškami těch nejlepších značek a o 2534,56€ lehčí.
Zase jsem to udělala. Nemůžu si prostě pomoct. Když vidím ty úhledně uspořádané regály, probouzí se ve mně někdo jiný a nakupuje a nakupuje, dokud nepadne vyčerpáním.
Niki je na tom ještě o něco hůř. Zhubla 3496€, ale za to má Chanelku. Slyšíte dobře- tu legendární, černou, prošívanou. Sen každé ženy. Taky si ji jednou koupím, upřímně teda tajně doufám, že mi ji jednou koupí přítel, proto jsem si ji ještě sama nekoupila...
Osobně jsem nejvíc hrdá na zlaté sako od Balmaina, je neuvěřitelně, čeština nemá to správné slovo, tak musím použít angličtinu- eye catching a celkově ho miluju. Taky mám černé lodičky Prada , ale to je klasika. Kdybych si nekoupila Pradu, nebyla bych to já.
---
Už máme vyčištěné zuby a ležíme si každá ve své posteli. Řekla bych, že dnes nás čekají sladké sny. To mi připomíná, že musím zítra skočit pro ty makronky pro máti.


A pár insta fotek

Česká ostuda a atentátnice v letadle

Je sedm ráno a budí mě bzučení iphonu. Vždyť je sobota, to přece není budík. Nebo jsem tak blbá, že jsem si ho nastavila? Pomyslím si a ještě se zalepenýma očima šmátrám po mobilu. Na obrazovce vidím fotku Nikoly, proč mi proboha volá tak brzo? 'Haló,' přikládám telefon k uchu. Ozve se nesrozumitelné pištění, jemuž nerozumím. Přisuzuji to svému rannímu ochromení smyslů, ale taky snížené inteligenci osoby na druhé straně. Nebo ne?
'Co říkáš?' Ptám se.
'Vstávej, jedem nakupovat!!' Jo, nízká inteligence, měla jsem pravdu. Obchody přede neotvírají dřív jak v devět.
A tolik povyku kvůli nákupům? Vůbec se mi nechce a tak rozespale odpovídám: 'Ani náhodou.'
'Ve dvě nám letí letadlo!'
Tato věta mě zázračně probere. 'Cooo? Faakt? Kaam?' Pištím úpně stejně jako Niki na začátku hovoru.
'Paříž! Ve dvanáct tě vyzvednu, buď ready.'
'Tak to je bomba, budu tě čekat. Na jak dlouho se mám sbalit?' Ptám se.
'V neděli večer se vracíme, stačí ti příručák.'
Rozloučíme se a jde se balit.
Miluju tyto nenadálé výlety. Na dovolenou do Karibiku umí jet každý, když to organizuje půl roku dopředu, ale já už za pár hodin budu v hlavním městě Francie. Jasně, mohla bych použít typické přívlastky jako hlavní město módy nebo kultury, ale z vlastních zkušeností to je především hlavní město černochů, muslimů a smradu. Naštěstí budeme bydlet na Champs- Elysees, tam smrad není nikdy!
Beru cestovatelskou Vuitton Neverfull, kterou české rádoby celebrity nosí jako luxusní doplněk do města, protože přece se řídí heslem když už kupuji Vuittonku, tak ať mám za ty prachy aspoň hodně místa a je tam co nejvíc monogramů, že jo.
Nicméně na rychlo výlety se hodí dokonale, takže beru kartáček, make-up, pár kousků oblečení a to nejdůležitější- kreditku! Pojištení mám ke kartě zdarma, takže to řešit nemusím.
Jsem natěšená jak ratlík, tím pádem do sebe sotva dostanu jeden jogurt. Ani ho nemixuju, je to zbytečné.
Kolem jedenácté už jsem hotová a sedím v křesle v obýváku. Napadá mě, že bych měla zavolat matce, jestli něco nechce přivézt.
 'Koukni na novou kolekci šátků od Hermése,' říká nadšeně.
Ach jo, máti a šátky. Jako by jich neměla už aspoň padesát.
'Líbí se mi, hmm, počkej teď si nemůžu vzpomenout na název,' odmlčí se, ale pokračuje: 'Najdu si to a pošlu ti zprávu.'
Ok, zase budu po celé Paříži shánět, co si máti zamane.
Za 5 minut esemeska: 'Fleurs et Papillons de Tissus- cerveny a kup makronky od laduree, ty prazsky se nedaj jist.'
Doufala jsem, že makronkám se pro tentokrát vyhnu. Nesnáším stání ve frontách a tomu se v Paříži moc nevyhnete a už vůbec ne u Laduree. Ale co bych pro vlastní matku neudělala... Mezi náma, stejně nemám na vybranou.

Do dvanácti zbývá asi 20 minut, tento čas trávím postováním fotek na instagram, aby chudáci, kteří nikam nejedou, pořádně záviděli.
Za pět minut dvanáct mi zvoní mobil- Nikola. Hlavou mi probleskne milion tragických scénářů od toho, že si ze mě dělala legraci po uletělo nám letadlo. Opatrně přijímám hovor a pořádně si oddechnu když řekne:
'Jsem před vchodem, jdeš už?'
'Za minutu jsem u tebe.'
---

Cesta na letiště probíhá poklidně, cesty jsou prázdné a přestože je venku -10 stupňů, díky vyhřívaným sedačkám Mercedesu máme pocit, že jedeme na St Barth.

--
Na Ruzyni, teda letišti Václava Havla (na ten nový název si snad nikdy nezvyknu) , je velice rušno. Potkáváme skupinu typických českých koupáků, kteří obléhají delegátku nějaké cestovky. Když zaslechnu: 'Mámo, oblíknem si ty sandály už tu, nee'? A onen chlap si začne z noh sundávat pohorky. Zježí se mi všechny vlasy na hlavě. Tito lidé nám dělají mezinárodní ostudu. Měly by se jim sebrat pasy.

--
Teď sedím v letadle a píšu, ozvu se později, protože začínají turbulence a polovina letadla začíná panikařit. Nechci ať si myslí, že přes ipad zařizuju atentát.

Škoda za všechny prachy

Protože jsem si nedávnou koupila Mullbery bobíka za 50k, je mi to trapné, ale musím teď trochu šetřit. Takže na manikůru, místo do mého milovaného salónu, chodím k Vietnamcům, Číňanům nebo co to je, do nákupních center.
To mi připomíná, že bych si měla do 'mého' aspoň zajít na solárko, ať si dámy nemyslí, že na to nemám.
Nicméně proč píšu. Jdu teda k těm Korejcům a říkám: 'Nalakovat, opilovat a nakreslit,' a přitom mu na iphonu ukazuju fotku, jak si to teda představuju. Dostane se mi květnaté odpovědi : 'Paňi paňi, mos mos hesky.' Pochopím z toho, že vše OK a čtu si Vogue.
Protože mě zaujal článek o mléčné dietě, moc si nevšímám Japoncovy práce, ale určitě nějaká nadpřirozená síla, něco jako Bohyně krásy, která to pozorovala, mě vytrhla ze zamyšlení. Kouknu se na ruce, pak ještě jednou, jestli se mi to náhodou nezdá a začíná se o mě pokoušet zase infarkt. Ten Banán mi zpiloval všechny nehty až do kůže a chystal se lepit gelové. Když viděl jak se mi zlobou rozšiřujou oči nenapadlo ho nic lepšího, než se zeptat:' Hesky?' To mě absolutně dorazilo. Zvedám se křičíc, že mi zničil pracně pěstěné nehty a je budižkničemu. Ženská s cedulkou Ngueyen cosi a trochu lepší  Češtinou se mě ptá, co se děje. Jasně opakuju: 'Nalakovat, opilovat a nakreslit!' A podávám ji iphon, protože by mi stejně vypadl, jak moc se mi ruce třásly. Ngueyenka mi podává nějaký papír, přes zaslzené oči vidím, že na něm stojí: 'Dárkový certifikát v hodnotě 500,-' . Beru poukázku a trhám ji na čtyři kusy. Za prvé, nejsem žádná socka, ikdyž chodím na manikůru do obchoďáku, za druhé, oni určitě nemají na rozdávání a 500kč vydělají za několik hodin, takže bylo by nemorální to přijmout a nakonec, stejně už bych do toho salónu nikdy nešla.

Luxusní šlapka v pražském metru

Cítím se jak dvakrát použitý toaleťák, jsem naprosto vyšťavená. Pokazilo se mi auto, takže mě nenapadlo nic lepšího, než použít metro. Nevím, co jsem snědla za houbičky (lanýže to nebyly, držím se!!!), ale chvíli jsem si myslela, že to donce bude dobrý nápad a budu ho moct praktikovat častěji. Sláva Julči  'já mám právo sedět' pominula, takže jsem na ni i ostatní podobná individua v 7 ráno zapomněla. Přece jen, se pohybuju mezi trochu jinou vrstvou obyvatelstva a upocené dělnice s rozepnutým poklopcem často napotkávám. A rozhodně už vůbec vedle nich nesedím, takže jsem stála, držela se tyče přes béžové kožené rukavice a snažila se vypadat neviditelně.

Bohužel když máte na nohách dvanácticentimetrové loubutinky, v ruce bobíka (moje nová Mulberry taška) a barevný kabát Prada, neviditelně nevypadáte, takže se okolo mě brzy uskupila čtveřice výrostků se slovy, že tak luxusní šlapku ještě neměli. Když jim vykouřím, budou mi posílat rentu dalších pět let. Řekla bych, že mi můžou políbit prdel, ale obávala jsem se, že by to vzali do slova.

To se fakt může stát jen mně. Vážně začínám uvažovat o ochrance. Táta mi ji navrhoval už před pár lety, když mi chodily výhružné dopisy od nějakého pošuka, ale já to s díky odmítla. Přece jen mi bylo osmnáct a chtěla jsem si užívat tak moc, jak jen to bylo možné a kdyby bodyguard viděl, co jsem dělala, radši by spáchal harakiri, protože by nebyl schopný mě chránit. Ale o tom zase někdy jindy.
Co se ještě týče metra, samotnou kapitolou je orientace v navigačních cedulích. Horší jak na letišti J. F. K. V New Yorku. Volám kamarádce Nikol, NIC. Jak není signál? Žijeme snad v 18. století? Chvíli se rozhlížím, snažím se rozpoznat domorodce od turistů. Nakonec snad-ještě-ladným krokem mířím k nejsympatičtější dělnici. Trefa! První úspěch. Paní ochotně líčí, kudy se dostanu na Vyšehrad. Několikrát opakuji díky a vydávám se správným směrem.
Ps: Dojela jsem, ale zpět domů už jedině taxíkem

Blízká smrt a kabelka za 50 litrů

Viděli jste tu novou kabelku Mulberry??? V mojí oblíbené oyster pink barvě. Musela jsem ji mít, to, že zase nebudu mít půl roku na milované lanýže, mě prostě nezastaví. Chápete, ne. Dát 1600 liber zabolí u srdce, ale ne tolik, jako škrábanec na první Vuittonce. 

Jsem myslela, že fakt dostanu infarkt, tep tak 240 na 180. Všimla jsem si té rýhy do  monogramem potištěné telecí kůže v  restauraci a šedesát sekund jsem jen ječela... Ok, ječela bych dýl, ale tamní pikolík, nápadně podobajíci se ex mojí babičky mi přinesl Martini. Vsadila bych se, že do ní plivnul, protřepal a zamíchal, jeho obličej totiž jasně říkal: 'Drž už konečně hubu ty krávo zazobaná.'

Vlastně to možná fakt byl ex mojí babči, určitě mě poznal a teď se mi mstí za to, že mu utekla za mladším a uťala mu přístup k financím. Jsem na ni pyšná, třicetiletý zahradní architekt je mnohem lepší než sedmdesátiletý pingl.

No, stejně jsem na dietě, takže lanýže si odpustím. Tentokrát zkouším mrkvovou dietu. To znamená, že celý den jíte jen mrkve a večer to proložíte celerem. Při dobré představivosti to můžete považovat za Svíčkovou, tak to aspoň dělám já. Mezi náma, aby byl dojem Svíčkové dokonalý, prokládám to ješte petrželí, cibulí, brusinkami a smetanou. No a samozřejmě vývar. Takže po dvou týdnech 'mrkvové' stravy jsem zhubla z 52kg na 55kg.

 Moje nová láska ❤️❤️❤️ jestli na ní někdy bude škrábanec, skáču z Nuseláku