Lost in translation/ Ztraceno v překladu
Můj nejoblíbenější film. Rozhodně. Sleduju ho, jen když mám melancholickou náladu a to taky doporučuju vám. Popsala bych ho jedním slovem- krásný. Připomíná mi můj život. Mám vše, co bych si mohla přát a ještě mnohem víc, ale jsem izolovaná, nepochopená, stejně jako hlavní hrdinové tohoto filmu.
Pokaždé, při závěrečných titulkách se cítím na jednu stranu nádherně, ale také osamoceně a chci do Tokia.
Ps: sledujte jen v originálu s titulkama, vlastně to platí o vśech filmech, které zde zmiňuju.
Občas chci utéct od dnešního světa, vzdát se veškerého bohatství a zodpovědnosti a bydlet v divočině. Jistě, každý kdo mě zná si myslí, že bych to nezvládla. Kamárad mi jednou řekl:' Ty bys v džungli umřela do hodiny.' Doufám, že se plete, protože jestli najdu někdy odvahu, odejdu. Tak moc mě tento snímek inspiruje.
The duchess/ Vévodkyně
Všechny tyto filmy mají jedno společné. Vystihují nesvobodu. A Vévodkyně ji vystihuje nejvíc. Jako by mi mluvila z duše. Život mi řídí společnost i rodiče, nemůžu si ani vybírat partnera, kterého si chci vzít. Ano, pořád to tak funguje. Pořád v hlavě slyším hlas svého táty: 'Nemůžeš být s Petrem, podívej se na jeho rodinu. Vždyť jeho otec je dělník.' Ale bez oněch dělníků by můj otec nebyl nic. Chce, abych si vzala nejradši nějakého šlechtice. Je tak staromódní, ale vlastně na jednu stranu ho chápu, chce pro mě to nejlepší, ale neuvědomuje si, že peníze nejsou všechno. Kdyby nebylo mého dědečka, možná bych dnes pracovala u pokladny v Tescu a táta tam dělal skladníka.
Pride and prejudice/ Pýcha a předsudek
Poslední snímek je zcela odlišný od těch předchozích. Vyjadřuje vzpouru, cílevědomost a lásku. Stejně jako v předchozím filmu zde hraje moje nejoblíbenější herečka- Keira Knightley. Obdivuji na ní její pokoru, smysl pro humor a krásu. Není typicky krásná, ale je na ní cosi záhadného.
Žádné komentáře:
Okomentovat