Škoda za všechny prachy

Protože jsem si nedávnou koupila Mullbery bobíka za 50k, je mi to trapné, ale musím teď trochu šetřit. Takže na manikůru, místo do mého milovaného salónu, chodím k Vietnamcům, Číňanům nebo co to je, do nákupních center.
To mi připomíná, že bych si měla do 'mého' aspoň zajít na solárko, ať si dámy nemyslí, že na to nemám.
Nicméně proč píšu. Jdu teda k těm Korejcům a říkám: 'Nalakovat, opilovat a nakreslit,' a přitom mu na iphonu ukazuju fotku, jak si to teda představuju. Dostane se mi květnaté odpovědi : 'Paňi paňi, mos mos hesky.' Pochopím z toho, že vše OK a čtu si Vogue.
Protože mě zaujal článek o mléčné dietě, moc si nevšímám Japoncovy práce, ale určitě nějaká nadpřirozená síla, něco jako Bohyně krásy, která to pozorovala, mě vytrhla ze zamyšlení. Kouknu se na ruce, pak ještě jednou, jestli se mi to náhodou nezdá a začíná se o mě pokoušet zase infarkt. Ten Banán mi zpiloval všechny nehty až do kůže a chystal se lepit gelové. Když viděl jak se mi zlobou rozšiřujou oči nenapadlo ho nic lepšího, než se zeptat:' Hesky?' To mě absolutně dorazilo. Zvedám se křičíc, že mi zničil pracně pěstěné nehty a je budižkničemu. Ženská s cedulkou Ngueyen cosi a trochu lepší  Češtinou se mě ptá, co se děje. Jasně opakuju: 'Nalakovat, opilovat a nakreslit!' A podávám ji iphon, protože by mi stejně vypadl, jak moc se mi ruce třásly. Ngueyenka mi podává nějaký papír, přes zaslzené oči vidím, že na něm stojí: 'Dárkový certifikát v hodnotě 500,-' . Beru poukázku a trhám ji na čtyři kusy. Za prvé, nejsem žádná socka, ikdyž chodím na manikůru do obchoďáku, za druhé, oni určitě nemají na rozdávání a 500kč vydělají za několik hodin, takže bylo by nemorální to přijmout a nakonec, stejně už bych do toho salónu nikdy nešla.